Metro: Exodus

Čekali jsme hodně, ale dostali jsme ještě víc. Po patnácti letech od vydání Half-life 2 se konečně objevila hra, která se mu dokáže bez zardění postavit po bok. Dámy a pánové, představujeme vám Metro: Exodus.Metro Exodus – E3 2018 gameplay trailer | (2:49) | video: Microsoft95 

Metro: Exodus

Platforma: PC, XboxOne, PlayStation 4
Výrobce: 4A-Games

  • Do detailů dotažený herní svět
  • Fantastické technické zpracování, žádné bugy
  • Několik zcela odlišných prostředí
  • České titulky
  • Minimalistický interface, který vás donutí přemýšlet
  • Nijak výjimečný příběh bez emocionálních momentů
  • Vysoké HW nároky

HERNÍ KARTA

Do výroby počítačových her se rok od roku pumpuje stále více peněz, moderní technologie umožňují vývojářům dříve nemyslitelné kousky a díky silné nezávislé scéně si nemůžeme stěžovat ani na nedostatek originality. Přesto se stále ozývají hlasy, že celý herní průmysl jde do kopru a dříve byly hry mnohem lepší. 

Metro Exodus (PC)

Metro Exodus dokonale kombinuje výhody otevřených světů a příběhových koridorů.

Nebyly, to jen my jsme byli mladší a uměli jsme si je více užít. S každou další dohranou hrou se totiž zvyšují naše nároky na tu další, naopak závoj nostalgie zahlazuje všechny vrásky těch starých.

Každá hráčská generace má své modly, na které nedá dopustit. Pro tu moji je jednou z těch nejzásadnějších Half-Life, potažmo jeho druhý díl. Od jeho vydání už uběhlo patnáct let a i když jsme za tu dobu viděli desítky her, které se ho více či méně úspěšně pokoušely napodobit, žádná v nás nezanechala stejně silné dojmy. Upřímně řečeno, už jsme to ani nepovažovali za možné. Ale zázraky se dějí.

Moderní klasika

Přirovnání k jedné z nejlepších her historie je troufalé a spousta lidí se mnou nebude souhlasit. Už jen tak z principu, na kultovní Half-Life se prostě nesahá. Jenže ukrajinští 4A Games svoji novinku uvařili podle stejného receptu a v jádru jen „obyčejnou“ střílečku povýšili na nezapomenutelný zážitek. 

Metro Exodus (PC)

Kdo měl rád Half-life 2, bude nejspíše nové Metro milovat.

Metro Exodus je dokonalým průnikem dvou zcela protichůdných trendů ve vývoji her. Odehrává se sice z valné části na otevřených mapách, ovšem v každý moment tušíte, že jste přesně tam, kde vás autoři chtěli mít. Dělají to však tak nenápadně, že si toho nejspíš ani nevšimnete. Člověk tak nemá pocit, že je jen pejskem vláčeným na vodítku, na druhou stranu si nepřipadá ani jako bezvýznamné zrnko prachu na poušti. 

Kde je to Metro?

Začátek hry přitom vůbec nenapovídá, že bychom tu měli něco víc než jen obyčejnou akci, byť skvěle provedenou. Po vzoru prvních dvou dílů prolézáme úzké tunely, střídavě bojujeme proti krvelačným mutantům a ještě nebezpečnějším lidským nepřátelům, ideálně co nejvíce nenápadně, ovšem v případě prozrazení se dá k cíli i prostřílet.

Metro Exodus (PC)

Cestování vlakem hraje v příběhu zcela zásadní roli.

Je to fajn a kdyby takto hra vypadala celá, nikdo by se nemohl zlobit. Fanoušci by dostali přesně to, co mohli na základě předchozích dílů očekávat. 

Jenže zhruba po hodině nastane dějový zvrat, který dosavadní mytologii celého univerza obrací vzhůru nohama a z dosud přísně koridorového Metra je najednou v podstatě road movie. 

Stejně jako v Half-life se vypravíme na dlouhou cestu stále se měnícím herním světem. Jen tu namísto vznášedla a buginy cestujeme po kolejích vlakem.

Zpátky ke kořenům

Dnes je trendem dělat hry co možná nejkomplexnější. Umožnit hráčům profilovat svoji postavu libovolným směrem, nechat je hledat stále lepší a lepší vybavení a zaplnit svět co nejvíce nepovinnými aktivitami, které je možné řešit pokud možno několika způsoby. 

Metro Exodus na to jde opačně. Hned od začátku máte k dispozici vše, co budete potřebovat. V každou situaci tak budete řešit jen aktuální tady a teď a musíte si poradit s tím, co máte zrovna po ruce. Není žádný důvod schovávat si některé výzvy na později, jednodušší stejně nebudou.

Epic StoreMetro Exodus kvůli konkurenční válce na poli digitálních obchodů s hrami vyšlo exkluzivně jen na Epic Store a věrní zákazníci Steamu se ho dočkají až za rok. Pokud vám však jde jen o samotnou hru, není jediný důvod, proč byste měli s nákupem Metra otálet. Ano, uživatelské rozhraní Epic Store je hodně spartánské a na vychytávky typu cloudové ukládání, sbírání achievementů nebo integrovaná diskusní fóra si můžete nechat zajít chuť, na druhou stranu během týdenního testování jsem nezaznamenal jediný problém a hra se i sama pravidelně aktualizuje. Za mě mnoho povyku pro nic. 

K průzkumu světa vás tak nežene honba za body zkušeností či touha po lepší zbraní, ale jasně čitelný dopad vašich akcí na fungování okolí. Zjednodušeně řečeno, vaše konání ve hře není motivováno tím, že vám někdo řekl, ať něco uděláte, ale tím, že to chcete udělat sami pro sebe. Například nepřátelský tábor nemusíte vystřílet, ale můžete se kolem něj jen proplížit, nesmíte však poté zapomenout, že jste si v zádech nechali snipera, který si vás může na otevřených prostranstvích všimnout v ten nejméně vhodný okamžik. Důmyslný systém podzemních tunelů v jiném místě hry lze také úplně ignorovat, ale cesta po povrchu přináší zase jiná nebezpečí. 

Metro Exodus je sice střílečka, ovšem více než za přesnou střelbu odměňuje hráče za pečlivý přístup. Žádná situace nejde řešit tím, že rozkopnete dveře a vše pokropíte salvou kulek. Stačí jeden dva zásahy a je po vás, na autoheal se tu nehraje, nejlepší je proto snažit se přímým konfliktům co nejvíce vyhýbat. 

Když už na nějakou přestřelku skutečně dojde, bývá zpravidla velice intenzivní a snadno během ní přijdete k úhoně. Munice je tu navíc vzácná, takže si po většinu času vystačíte se střelbou ze zálohy se zbraní s tlumičem, soubojům s monstry je pak nejlepší se vyhnout úplně. Z jejich mrtvol totiž důležité zásoby neobnovíte. Důležitým faktorem pro úspěch je plánování postupu v závislosti na denní době. V noci jste sice méně vidět, zato ze svých nor vylézají ta nejhorší monstra.

Metro Exodus – Game Awards 2017 Trailer | (2:13) | video: 4A Games

Hra je dokonale vybalancovaná a prakticky za celou dobu nezažijete pocit, že byste všeho měli dostatek. Nábojů je tak málo, aby vás to donutilo točit celý arzenál, nikoli jen používat oblíbenou pušku s tlumičem. Zbraní není mnoho, navíc v jeden moment unesete maximálně tři, ty si však můžete zcela přizpůsobit vašemu preferovanému stylu. Dáte přednost většímu zranění, delšímu dostřelu anebo dodatečnému zásobníku? Je to jen na vás. Když dojde na nejhorší, můžete si pomocí nasbíraných surovin náboje, lékárničky či jakékoli jiné vybavení vyrobit, ale nikdy nebudete mít na rozhazování.

Být tam

Herní mechaniky jsou sice dokonale vyvážené, ovšem nenabízí v jádru nic, co bychom tu už v mírných úpravách několikrát neměli (kromě Half-Life 2 mi během hraní na mysl vytanuly tituly jako Dishonored, S.T.A.L.K.E.R. nebo třeba Fallout), nezapomenutelný klenot však z nového Metra dělá jeho schopnost vás do sebe zcela vtáhnout. 

Kromě maniakální detailnosti herního světa je to dáno i naprosto minimalistickým uživatelským rozhraním. Není tu žádná pomocná ikonka, kterou byste mohli sledovat, žádný soupis úkolů, které byste měli vyřešit, nefunguje tu označování nepřátel, kompas, radar, ukazatel zdraví a podobní „pomocníčci,“ bez nichž už si dnes hry snad ani neumíme představit. Není tu ani možnost rychlého cestování po mapě, přivolání si posil, ani nějaká ultimátní speciální schopnost, která by vám propůjčila zásadní výhodu. 

Metro Exodus (PC)

I ve světě po jaderné válce se najde pár důvodů, proč žít dál.

Hra vám ani neukazuje nejkratší cestu k cíli, musíte si najít vlastní. Na druhou stranu není Metro nějaká brutální záležitost pro hardcore publikum, ale herní mainstream. Nemusíte tak myslet na padesát různých statistik jako například v Kingdome Come nebo mít nadpozemské reflexy jako v „soulslike“ hrách. 

Metro v podstatě není nijak extra obtížná hra (hrál jsem na čtvrtou obtížnost z pěti nazvanou Hardcore), jen po svém publiku chce trochu víc než jen jít dopředu a střílet po všem, co se pohne. 

Grafika, hardwarová náročnost a bugyNa propagačních obrázcích sice vypadá Exodus božsky, ale jak se hýbe na běžně dostupném HW? Co se týče PC verze, jsou obavy na místě. Ve hře obsažený benchmark při Ultrawide Full HD na vysoké detaily doslova zadupal mojí konfiguraci I5-7500 3.400 GHz, 16 GB RAM a 6 GB GeForce 1060 GTX do země a propadal se i pod nehratelnou hranici 20 FPS. Jenže v samotné hře to naštěstí bylo něco úplně jiného. Po většinu času hra lítala kolem 50 FPS, s propadem k 30 FPS snímků jsem se setkal jen několikrát, během speciálních efektů, jako je třeba pouštní bouře nebo ranní mlha. Za to jsem se po celou dobu kochal, protože po grafické stránce je Metro naprostou špičkou. A navíc je takřka bugů prosté, což je v dnešní době malý zázrak.

Zklamání z nečekaného směru

Co se týče hratelnosti, nemám jedinou výhradu a kdyby takto Metro vyšlo před nějakými deseti lety, nejspíš bych ho zařadil do osobního TOP 3 nejlepších titulů, co jsme kdy hrál. Jenže dnes, když mohu srovnávat s aktuálními hity pro jednoho hráče, nemohu přehlédnout, že dokonalé herní složce příliš neodpovídá odbytý příběh. Ne, že by byl vyloženě špatný, ale je takový… klasicky videoherní. Jeho jediným smyslem je nějak k sobě připoutat pár samostatných map, o nic víc se bohužel nesnaží. Ve zkratce bych ho mohl shrnout do věty „parta lidí jede vlakem a zažívají různá dobrodružství“.

FotogalerieZobrazit fotogalerii

Někteří z vašich souputníků se objevili i v předchozích dílech, ovšem žádný z nich není nějak zvlášť prokreslený. Hlavní hrdina Arťom po vzoru Gordona Freemana vůbec nemluví, jeho žena Anna funguje jako klasický sidekick, kterého budete spíše zachraňovat, než že by byl skutečně k pomoci. Její otec plukovník Miller je pak klasická vojenská guma. 

Zbytek jsou jen obyčejní vojáci, které se mi do konce hry nepodařilo od sebe navzájem odlišit. Vypadají a chovají se všichni úplně stejně. Když se pak v příběhových animacích některý z nich heroicky obětoval, nebo k někomu zahořel vášnivým citem, bylo mi to v podstatě úplně ukradené, za pár dnů už si na ně ani nevzpomenu. Což je obrovská škoda, stačily nějaké ty emocionální scény, jaké měl například The Last of Us, a mohlo to být dneska za rovnou stovku.

Je to o to smutnější, že se na hře podílel i sám autor knižního Metra Dmitryj Glukhovský. Ani on se však nedokázal vyhnout těm nejhorším klišé, jako když vás hra nutí shánět holčičce ztraceného plyšového medvídka.

Hra roku už v únoru?

Metro: Exodus je splněný sen. Nenabízí nic nového a převratného, naopak, svojí náplní se vrací zhruba o deset let zpátky. Je to „jen“ střílečka s důrazem na objevování okolního světa a plížení. 

Těžko říct, jestli to v dnešní době bude stačit ke komerčnímu úspěchu, chybí tu pompéznost loňských exkluzivit PS4, kauza kolem exkluzivity pro Epic Store hře v očích veřejnosti příliš nepomůže. 

Tím spíš by si ji všichni fanoušci Half-Life a příběhových stříleček neměli nechat ujít, další takové už možná nebudou, Toto je přesně ten vzácný případ, kvůli kterému se vyplatí vzít si v práci několik dní volno a nechat se zcela ponořit do virtuálního světa. Případně si rovnou koupit nový počítač. 

Zdroj: https://www.idnes.cz/hry/recenze/metro-exodus-recenze.A190213_001904_bw-pc-recenze_srp

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *